povídka o fredovi a georgovi

26. května 2008 v 15:55 | magnetka
Proběhla jsem kolem sochy Jednooké čarodějnice a pospíchala do nebelvírské věže. Za pět minut mi začínají kouzelné formule a já jsem si ráno zapomněla vzít učebnici pro pátý ročník. Vyběhla jsem po schodech, prošla otvorem, který se objevil ihned, jak se portrét Buclaté Dámy odklonil, vběhla jsem do ložnic a z hromádky knih a pergamenů jsem vytáhla učebnici kouzelných formulí. Utíkala jsem zase zpátky. Tři minuty…Po chvilce jsem stála před učebnou a vydýchávala jsem. Dvě minuty zpoždění… Zaklepala jsem a vešla. "Eh…Já se omlouvám, ale zapomněla jsem si učebnici…" Omluvila jsem se a sedla si vedle Freda Weasleyeho, mého nejlepšího kamaráda.
"Ahoj," pozdravila jsem ho šeptem. "Co děláte?" optala jsem se a nahlížela na jeho pergamen, abych zjistila, na čem se pracuje.
"Nějaký pojednání… V učebnici strana sto padesát sedm," odpověděl mi a pokračoval v práci.
"Dík," šeptla jsem a nalistovala stranu sto padesát sedm.
***
"Tak a touto hodinou nám končí vyučování a začínají prázdniny!" vykřikl Fred a protáhl se.
"Venku už zase sněží. Ale to je dobře, " řekla jsem. "Kde je George?" zeptala jsem se se zájmem na svého druhého nejlepšího kamaráda.
"Bylo mu špatně, tak nešel na hodinu…" odpověděl můj kamarád a začal si pomalu skládat učebnice. Pokývla jsem hlavou na znamení, že rozumím. Stoupla jsem si a vzala do náručí učení. Chvíli jsem musela počkat, a pak jsme s Fredem šli k nebelvírské věži. "O prázdninách asi do Prasinek nepojedem, co?" zeptal se mě Fred. "Tak to asi ne. Vy tady zůstáváte?" Fred se na mě podíval pronikavým pohledem.
"Ano, já tady se zbytkem rodiny zůstávám. Kolikrát ti to mám ještě říkat?" sklopila jsem hlavu.
"Promiň," ušklíbl se.
"Nic se nestalo."
***
Večer jsem se usadila k jednomu ze stolů a na něj jsem si položila dva pergameny a inkoust s brkem. Otevřela jsem si učebnici Obrany proti černé magii a začala psát pojednání, které jsme měli udělat přes Vánoční prázdniny. Po chvilce si ke mně přisedl Fred s Georgem. Oba dva měli přichystané pergamen, brko a inkoust. "Fay, mohla by jsi na chvíli dát tu ruku na stranu?" zeptal se mě Fred, který se už chvíli nakláněl nad mým pergamenem.
"Když ten úkol ode mě opíšete, tak se to nenaučíte a navíc McGonagallový bude jasné, že jsme to psali společně. " Povytáhla jsem obočí a čekala, co mi na to řeknou.
"To je sice pravda. Ale jí dojde, že jsme to od tebe opsali. Nebo si snad myslíš, že by předpokládala, že jsi to ty opsala od nás?" usmál se na mě George a mě poskočilo srdce radostí. Sklonila jsem hlavu k pergamenu, na jejž jsem psala a pokračovala.
***
Druhý den ráno, když jsem se probudila, nalezla jsem u nohou a na zemi vedle postele zabalené a mašličkami ozdobené balíčky všech velikostí. Včera odjela celá nebelvírská kolej kromě mě, Freda s Georgem, Rona, jejich mladší sestry Ginny a kromě Harryho na svátky a prázdniny domů, k rodičům a my tady zůstali. Zívla jsem a protáhla se. Vzala jsem do rukou ten největší balíček, co jsem našla - od rodičů. Zvedla jsem víko krabice a nahlédla dovnitř. Usmála jsem se. Rodiče mi poslali knížku o vlkodlacích. Já se o vlkodlaky celkem zajímám, fascinují mě! Na zemi a u mých nohou pak byly balíčky od babičky s dědou, od Freda a George a balíčky plných sladkostí.
***
Navlékla jsem na sebe školní hábit a seběhla jsem do společenské místnosti. Seděl tam Fred a George.
"Ahoj!" pozdravila jsem je a sedla si na sedačku.
"Půjdem ven?" optal se mě ihned nadšeně Fred.
Přikývla jsem. "Ale až po snídani. " Fred se rozzářil radostí. Po chvilce jsme se zvedli a šli jsme na snídani. Cestou nás ještě dohnal Ron, Harry a Ginny. Ve Velké Síni jsme si sedli k nebelvírskému stolu, který byl obložený jídlem. Na stříbrný talíř jsem si položila opečený toast, který jsem ještě potřela jahodovým džemem. S chutí jsem se do křupavého toastu zakousla a zapojila se do debaty: "Co jste dostali k Vánocům?"
"Mamka mi zase upletla svetr. A hnědé barvy!" stěžoval si Ron a zamračil se. Harry se rozesmál vtipu, který mu Ginny dovyprávěla.
"Fay?" oslovil mě George.
"Ano?" otočila jsem se k němu.
"Eh… Půjdeme už ven?"
"Počkej ještě, ne?" řekla jsem a poslouchala dál ostatní a přemýšlela. George se určitěna toto zeptat nechtěl…
***
Po snídani jsme se domluvili, že půjdem ven až odpoledne. Dopoledne jsme jen tak prolenošili.
Zívla jsem. "Já se nudím. Pojďte něco dělat!"
Fred se zvedl ze země. "Tak pojďme provokovat Protivu!" Většina zakroutila hlavou, ale já jsem se zvedla a po chvilce se zvedl i George.
"Tak jdem!" řekl Fred a my tři jsme vyšli z otvoru. Seběhli jsme schody, které vedly do nebelvírské věže a chodili jsme po hradu, hledajíc Protivu.
"Nestavíme se ve Velké Síni?" zeptal se Fred.
"Klidně. Máš hlad co?" zeptala jsem se a usmála se. Fred přikývl a změnil směr - k Velké Síni.
***
"Hej, Fay! Vnímej už konečně!" uslyšela jsem, jak na mě Fred mluví.
"Co?" zeptala jsem se, nevědomky, co se dělá.
"Že ty jsi zamilovaná?" zeptala se mě se smíchem Ginny. Nechápavě jsem se na ní podívala.
"Vůbec nevnímáš!" odpověděla na můj nevyslovený dotaz.
"Ale vnímám," odporovala jsem ji.
"Nevnímáš!" přidal se k ní Fred, sehnul se a nabral trochu sněhu a začal tvarovat sněhovou kouli.
"Nechte ji!" řekl na jednou George a postavil se vedle mě.
"Oh! Dvě hrdličky!" vykřikla Ginny a začala se s Fredem, Harrym a Ronem smát. Fred něco pošeptal Ginny, ta Harrymu a ten Ronovi. Všichni se sehnuli, nabrali sníh a tvořili sněhovou kouli.
"Asi bychom měli zmizet…" zašeptala jsem.
"Taky si myslím," odpověděl mi Goerge, chytl mě za ruku a my jsme se otočili. Rozeběhli jsme se ke kamenné zídce, za kterou jsme měli v úmyslu se schovat. Zaběhli jsme za ní a opřeli se. Přes zídku létaly koule, které po nás házeli. Otočila jsem se k Georgovi. Byly jsme od sebe blizoučko. Usmála jsem se na něj. Úsměv se mi vrátil. Naklonila jsem se k němu a lehce se dotkla jeho rtů…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ginny nebo Hermiona?

Ginny 50% (12)
Hermiona 29.2% (7)
ani jedna 8.3% (2)
obě! 12.5% (3)

Komentáře

1 zelvi kasisvajda zelvi kasisvajda | E-mail | Web | 3. června 2008 v 16:30 | Reagovat

Tak to je pěkně trapnýýýýýýý !!! (ta povídka)

až mi přijde pod ruku ten, kdo to psal...

2 Peťula Peťula | 3. ledna 2011 v 19:30 | Reagovat

...tak se budu ptát, proč je to tak vadný :D :D ježiš...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama